Krystaly SPOJOVATELÉ ČASU / ČASOVÁ SPOJKA / SPOJOVATELÉ – jejich specialitou je skutečnost, že oproti běžným krystalům, které mají 6 faset, mají tyto až několik faset navíc. Fasetami se nazývají plochy, jimiž je tvořena špička či tělo krystalu. Fasety navíc, propůjčují těmto krystalům další prostorový rozměr a z toho můžeme odvodit symbolický význam těchto krystalů – propojování, integraci a prostor. A proč Spojovatelé času? Budete-li pátrat, naleznete různé interpretace. Od přemostění času až po odhalování minulosti či budoucnosti. Osobně nejsme příznivcem ezoteriky, ale mám rád jazyk symboliky a řídím se tím, že existují pouze zákonité shody okolností a že hmotná forma následuje energii. Zde je tedy mé osobní pojetí těchto krystalů:
Některé z těchto krystalů mají navíc pouze jednu fasetu, jiné dvě či více. Dle celkového počtu přítomných faset je, kromě numerologického a estetického přínosu, zajímavá symbolika pravotočivého a levotočivého aspektu kosodélníkových oken (faset), které jsou na těchto krystalech navíc. Krystal posílený o jednu či několik pravotočivých či levotočivých faset, je zajímavým symbolem. Některé z těchto krystalů nesou pravotočivé i levotočivé fasety současně – každý z těchto krystalů je jedinečný!
Všichni známe a používáme ustálenou skutečnost, že „vlevo“ symbolizuje „zpět“, „vpravo“ „vpřed“. Doleva "otevíráme a povolujeme", doprava "uzavíráme a utahujeme". Po směru hodinových ručiček míříme do budoucnosti, proti se vracíme do minulosti... A čas jako takový? Osobně čas chápu jako součást ohraničeného prostoru, který se věčně obnovuje a zaniká. Má tedy své "Od" a "Do", má tedy své "časové ohraničení". Týká se především hmotných světů a také fyzických aspektů hmotného světa; v těch duchovních neexistuje – vždyť v souvislosti s nimi mluvíme o Věčnosti; nebo ne?
My, jakožto duchovní bytosti oděné do pozemského těla, se tedy noříme do oblastí prostoru za zkušenostmi, které nám mají napomoci procitnout do vědomé existence. V rámci hmotného prostoru se tedy také noříme do času a naučili jsme se jej vnímat především jako "Tehdy", "Až" a "Nyní". Naše mysl má tendenci ulpívat v nich. Buď ve formě opakovaného prožívání minulosti či vyhlížení a očekávání budoucnosti. To, co se potřebujeme naučit především, je schopnost být tak trochu ve všech třech – žít svou přítomnost s vědomím, že je výsledkem naší minulosti a zároveň, ve stejnou chvíli, i naší budoucností. Skutečná realita v nás i kolem nás nastává tehdy, pokud se nám v sobě podaří propojit tyto aspekty „času“ do jedné jediné veličiny – přítomnosti. Abychom to uměli, je třeba stabilizovat náš vztah k tomu co bylo i tomu co bude; a právě zde bych hledal místo pro práci s energiemi krystalů, kterým říkáme Spojovatelé času...
DIOSTEN.STYLE
